Dolfi Langer, vlastním jménem Adolf Langer se narodil 11. 6. 1910 v Rejcharticích (Riegersdorf) u Šumperka (Mährisch Schönberg).
Hudební základy získal již v raném věku od svého otce, venkovského varhaníka.

Od svých 10 let hrával též v místní dechové kapele, roku 1929 maturoval na reálném gymnáziu (foto máme) v Šumperku  a zároveň se hudebně vzdělával na tamější hudební škole.

Ve studiích pokračoval dále na Právnické fakultě Karlovy univerzity (1929–31) a na Německé hudební akademii v Praze (1929–35), kde studoval hru na klarinet a klavír.

V té době začal hrál také ve studentském orchestru Smiling Boys Ladislava Vachulky. 
Po ukončení studií pak působil jako kapelník zábavních i koncertních ansámblů v různých hotelích po Československu (v Praze to byly podniky: Alcron, Esplanade, Mánes, dále pak Zemský dům v Brně, Společenský dům ve Zlíně aj.)

V roce 1933 se stal vedoucím vlastního orchestru s nímž vystupoval také v rozhlase.

Na gramodeskách se jeho jméno objevilo již počátkem roku 1933, ve studiu firmy Ultraphon nahrál své první skladby se svým orchestrem, jednalo se o jeho vlastní orchestrální skladby Sonjo má a Na houpacím koni. Jeho další nahrávky vznikly u stejné firmy až o čtyři roky později, kdy v únoru až dubnu roku 1937 doprovázel jeho soubor zpěváky jako byli např. Oldřich Kovář, v německém repertoiru pak zpěváka a skladatele Dolfi Brandmayera.

Od počátku roku 1938 se jeho kapela stala jedním z firemních orchestrů, které natáčely pro gramofonovou společnost Esta. Koncem téhož roku začal Langer se svým orchestrem hrát v pražské kavárně Fénix, ve které nahradil slavnou kapelu Harry Hardena, jejíž kapelník odešel včas před nacistickým nebezpečím do emigrace.

V letech 1938 – 1941 natočil pro gramofonovou firmu Esta se svým souborem přes 120 stylově různých snímků od lidovky až po swingově laděné skladby. Doprovázel na nich zpěvačky a zpěváky jako byli např. Ilona Lászlöffy, Arga Lášová, F. K. Veselý, František Tomský, či J. M. Kamenický, který v se v roce 1940 stal nakrátko kmenovým zpěvákem v jeho orchestru.

Poslední nahrávky orchestru Dolfi Langera vznikly ve  studiu firmy Ultraphon v roce 1941, kdy zde natočil pro etiketu Telefunken čtyři snímky s herečkou Marlis Ginalskou, mezi nimi i slavnou píseň Lili Marleen. Úplně poslední Langerovy nahrávky pak vznikly počátkem roku 1943, kde za doprovodu studiového orchestru zahrál na klarinet své vlastní skladby Po flámu a Dědečkův zamilovaný valčík.

I když  původem Němec, byl od roku 1942 vzhledem k rasově smíšenému manželství za 2. světové války totálně nasazen v továrně a později vězněn sedm měsíců v koncentračním táboře. Po válce opět nakrátko obnovil svoji kapelnickou činnost, pro firmu Esta stačil natočit s nově sestaveným studiovým orchestrem ještě tři orchestrální skladby, mezi nimiž byly i jeho dvě kompozice: Lehké prsty a Zvonečky lásky.

Od konce 40. let se však více zaměřil se na činnost skladatelskou, hudebně pedagogickou, překladatelskou a publicistickou. V letech 1954–56 studoval soukromě skladbu u Jaroslava Řídkého. Jako vynikající znalec akordeonové hry napsal tři školy pro tento nástroj a upravil pro něj též přes 170 vlastních i cizích skladeb. Spolupracoval na publikacích Hrajeme na foukací harmoniku; Instrumentationslehre für Blasorchester (česky vydáno jako Instrumentace pro dechový orchestr a Moderní instrumentace. Za celou svou kariéru složil celkem asi šedesáti skladeb z oblasti taneční a zábavní hudby. Do němčiny přeložil na 310 českých vokálních kompozic (písně, kantáty, opery), 35 nástrojových škol, asi 3000 kritik, článků, studií a rozborů skladeb, vydal 5 sbírek českých národních písní s německými překlady. Pod pseudonymy Martin Trenk a Iwo Kawan vytvořil přes 600 německých jazykových verzí mnoha textů českých tanečních písní, z nichž pouze některé se setkaly s širším ohlasem u zahraniční veřejnosti. Překládal též cestopisnou literaturu. Za svou překladatelskou aktivitu byl oceněn Zlatým štítem Pantonu. Zemřel 15. 2. 1986 v Ostravě

 

C